Teď a tady. A taky zítra!
Moře v květnu bylo překvapivě ledové. Ale kvůli němu jsme s Dušanem do Barcelony nejeli. Chtěli jsme se toulat uličkami města, i neznámými stezkami v okolních kopcích, vychutnávat si paellu a opíjet se sangrií. Tohle jsme si splnili. Oba jsme však měli ještě jedno přání, krom suvenýrů jsme doufali, že z naší dovolené se vrátíme domů i s maličkým překvapením. Jenže jsem dostala menstruaci. I tentokrát s přesností švýcarských hodinek. Jako všechny nekonečné měsíce předtím. O tři roky později sedím doma na gauči, je večer a maličký David spí s hlavou opřenou na mém prsu. Tulím si ho k sobě a rukou jej hladím po kulaté hlavičce. Opatrně a něžně, jak to jen máma umí. Jsem máma! Dokonce se mi poštěstilo hned dvakrát. Jsem máma dvou naprosto úžasných kluků. Potichu vstupuju do ložnice. Matěj už taky spí. Má na sobě své oblíbené pyžamo s bagry. Než uložím Davida do postranní postýlky, políbím ho má hlavičku. Je dokonale kulatá a voňavá, s mechovými vlásky. Lehám si do postele k Matějovi a...